HISTORIE

Italština se vyvinula po zániku západořímské říše z lidové, tzv.vulgární latiny. Nejstarší souvislé italské jazykové památky jsou z let 960 - 963. Jako spisovný vznikl italský jazyk dlouhým vývojem od 11. do 14. století na území dnešního Toskánska, zvláště Florencie.

Vedle slov zděděných z lidové latiny a vedle nepatrných stop po jazycích původních obyvatel Apeninského poloostrova italština přijala mnoho slov z knižní latiny a z řečtiny, zvláště v období humanismu, nehledě k vlivu jiných jazyků, především germánských a francouzštiny. V období humanismu nastává rozkol mezi zakademičtělým spisovným jazykem a jazykem lidu. Tento rozkol se snaží překlenout v 19.století Alessandro Manzoni tím, že bere za základ svých básnických děl hovorový jazyk vzdělaných vrstev florentinské společnosti, zbavený regionálních zvláštností,a koriguje jím ustrnulý literární jazyk, založený na napodobení jazyka a stylu velkých klasiků 14. a 16.století. Dnes je gramatický základ spisovné italštiny toskánský, zvláště florentský, avšak po stránce lexikální je spisovná italština obohacena přínosem jiných krajů Itálie. Celkem správně charakterizuje ráz italštiny známé rčení: Lingua toscana in bocca romana.

Spisovné italštiny jako jazyka úředního se dnes užívá v Italské republice, ve Švýcarsku v kantonu Ticino a v třech italských údolích, zvaných I Grigioni, v republice San Marino a ve Vatikánu. I mimo hranice žije mnoho milionů Italů, zvláště v USA, v Latinské Americe a v severovýchodní Africe.

Dnes jsou nářečí toskánská, umbrijská a severního Latia nejbližší spisovnému jazyku, kdežto nářečí ostatních částí Itálie se od něho značně liší. Svou mateřštinou, jež je nástrojem obecné vzdělanosti, se stali Italové bezprostředními dědici kultury starého Říma. Itálie je kolébkou renesance. Převaha italské kultury v oblasti filosofie, literatury, výtvarného umění a hudbě je nesporná. Literární a umělecké názvosloví je v četných jazycích do značné míry původu italského, výhradně italská je terminologie hudby. V 18.století byla italština i jazykem diplomatickým.

Politická a kulturní česko-italská vzájemnost byla zahájena styky Francesca Petrarcy s Karlem IV. Itálie je vlastí nejstarších universit na světě. Známý je podíl italských výtvarných umělců a italských hudebníků v minulosti i v přítomnosti na kulturní dění v českých zemích.