Samohlásky
Italské samohlásky jsou a, e otevřené, e zavřené, i, o otevřené, o zavřené a u. Zatímco čeština má samohlásky [e] a [o] neutrální, tj. ani otevřené ani zavřené, italština má jednak [e], [o] otevřené, jednak [e], [o] zavřené. Výsledným akustickým dojmem otevřené e a o připomínají a, zavřené e se blíží i, zavřené o se blíží u.
Zavřené jsou všechny hlásky v nepřízvučných slabikách. Výslovnost e a o v slabikách přízvučných je třeba zapamatovat si u každého výrazu, protože v písmu se označuje jen v některých případech.
Rozdíl mezi otevřenými a zavřenými hláskami je v italštině třeba dodržovat, protože je významotvorný. Existují dvojice výrazů, jež se od sebe liší pouze kvalitou samohlásek:
[e] [e]
accetta - sekera accetta - přijímá
[o] [o]
botte - sud botte - rány
Rozdíl mezi dlouhými a krátkými samohláskami významotvorný není. Italské dlouhé samohlásky jsou kratší než dlouhé české.
Dlouze se vyslovují samohlásky pouze v přízvučných slabikách, a to následuje-li po přízvučné hlásce
1. jen jedna souhláska nebo souhláska + l,r
lago [la:go] - jezero
2. skupina s + souhláska
costo [ko:sto] - cena
Ve všech slabikách nepřízvučných a v slabikách přízvučných před zdvojenými souhláskami a před jinými souhláskovými skupinami než výše uvedenými, nebo v přízvučných slabikách koncových a dále v jednoslabičných slovech se vyslovují italské samohlásky krátce.
Dvojhlásky a trojhlásky
Setkají-li se vedle sebe dvě samohlásky, vyslovují se někdy jako dvě slabiky, jindy – tvoří-li dvojhlásku – jako slabika jedna.
Dvojhláska vzniká:
1. spojením i a u (iu, ui)
2. kombinací nepřízvučného i anebo u s jinou samohláskou přízvučnou nebo nepřízvučnou: ia, ie, io, ua, ue, uo, ai, ei, oi, au, eu. I a u má zde platnost polosamohlásky: i se vyslovuje zhruba jako [j], nepřízvučné u zaznívá jen krátce [u].
fiume [fiu:me] - řeka
lui [lui] - on
Dvojslabičně se vyslovují samohláskové dvojice
1. v nichž není zastoupeno i nebo u
leone [ le½o:½ne] - le
2. tvořené přízvučným i nebo u a jinou samohláskou
via [vi:½a] - cest
3. v odvozeninách slov, v nichž se vyskytuje přízvučné i nebo u
via – viále [vi½a:½le] - stromořadí
4. ve složeninách, nejčastěji s předponou ri-
riaprire [ri½a½pri:½re] - znovu otevřít
camicia [ka½mi:½tSa] - košile
Trojhlásky vznikají seskupením dvou polosamohlásek s jinou samohláskou v jedné slabice.
miei [miei] - mí
Souhlásky
b, d, f, l, m, p, r, t, v se čtou v kterémkoli postavení ve slově stejně, jejich výslovnost odpovídá výslovnosti obdobných hlásek česky. Stojí-li a před [k] nebo [g] , vyslovuje se stejně jako v češtině, [n] – české „banka“.
r se na počátku slova po pauze blíží výslovnosti zdvojeného r.
Ve slabikách di, ti, ni samohláska i neměkčí předcházející souhlásku.
dire [dy:re] - říci
q se vyslovuje [k] a stojí vždy před u + jinou samohláskou. U zde má platnost polosamohláskovou:
questo [kue:sto] - tento
c 1. před a, o, u a souhláskami se vyslovuje [k]
carta [karta] - papír
Má-li se c vyslovovat [k] i před i, e, vsouvá se v písmu mezi c a následující samohlásku h:
che [ke] - který
2. před e, i se vyslovuje jako neznělá palatální hláska [tS]:
dicembre [dytSembre] - prosinec
cifra [tSi:fra] - číslice
Palatální výslovnost c před a, o, u se v písmu označuje pomocí i, které je pouhým grafickým znakem a nevyslovuje se:
cioccolata [tSokkola:ta] - čokoláda
g 1. před a, o, u a souhláskami má výslovnost velární: [g]
gamba [gamba] - noha
Jestliže se má uchovat velární výslovnost g před e, i, musí po g následovat v písmu h, které se nevyslovuje:
ghepardo [gepardo] - gepard
2. před e,i se vyslovuje jako znělá palatální hláska [dZ]
gelo [dZe:lo] - mráz
Před a, o, u se g vyslovuje palatálně jako [dZ] tehdy, je-li mezi ně a následující samohlásku vsunuto i:
giardino [dZardy:no] - zahrada
s se vyslovuje 1. nezněle [s]
a) Na začátku slova před samohláskou
sano [sa:no] - zdravý
b) před neznělými souhláskami (vyjádřenými v písmu c, f, p, q, t)
scala [skála] - schodiště
c) po souhlásce
corso [ko:rso] - kurs
d) je-li zdvojeno
sasso [sasso] - kámen
e) u druhého komponentu složených slov začínajícího na s + samohlásku
presumere [presu:mere] - domnívat se
f) v zakončeních –oso (-osa), -eso (-esa), -ese, -osita, -osia
grandioso [grandio:so] - velkolepý
difesa [dyfe:sa] - obrana
Existují však i výjimky, např.:
cortese [korte:ze] - zdvořilý
obeso [obe:zo] - otylý
Pro výslovnost s mezi dvěma samohláskami uprostřed slova (s výjimkou e) ) neplatí přesné pravidlo, převládá však výslovnost znělá.
2. zněle [z]
a) před znělými souhláskami (vyjádřenými v písmu b, d, g, l, m, n, r, v)
smeraldo [zmeraldo] - smaragd
b) uprostřed slova mezi dvěma samohláskami (s výhradou uvedenou pod 1) )
caso [ka:zo] - případ
c) ve slovech zakončených na –esimo (-esima)
centesimo [tSente:zimo] - stý
d) v učených slovech zakončených na –asi, -esi, -isi, -osi
estasi [e:stazi] - zanícení
tesi [te:zi] - teze
S + souhláska bývá nazýváno „nečistým s“
z se vyslovuje v některých slovech nezněle [c], v jiných zněle [dz]. Výslovnost se neřídí přesnými pravidly. Mezi dvěma samohláskami se vyslovuje vždy jako hláska zdvojená bez ohledu na vyjádření v písmu.
Neznělá výslovnost např.:
pezzo [pettso] - kus
Znělá výslovnost např.:
mezzo [meddzo] - prostředek
Nezněle jako [c] se vyslovuje zdvojené z v příponách –anza, -enza, -ezza, -izia, -onzolo, -ozzo, -zione
debolezza [debolettsa] - slabost
Zněle jako [dz] se vyslovuje zdvojené z v příponách –izzare, -izzatore, -izzazione
organizzatore [organyddzato:re] - organizátor
Znělá výslovnost z se vyskytuje u většiny slov neitalského původu:
zona [dzo:na] - oblast
h se nevyslovuje. Objevuje se pouze
1. ve tvarech přítomného času slovesa avere
ho [o] - mám
ha [ai] - máš
ha [a] - má
hanno [anno] - mají
2. ve spřežkách ch, gh, kde označuje velární výslovnost [k], [g] před samohláskami e, i
anche [anke] - také
Písmena j, k, w, x označují hlásky, které se vyslovují stejně jako v češtině.
Zdvojené souhlásky
Mohou se vyskytovat v italštině mezi dvěma samohláskami nebo mezi souhláskou a samohláskou l nebo r.
gallo [gallo] - kohout
Od jednoduchých hlásek se zdvojené souhlásky liší:
1. delším trváním (u zdvojeného f, v, s, m, a, l, r)
2. intenzivnější artikulací (u zdvojeného b, c, d, g, p, t, z, před jejichž vyslovením se udělá krátká pauza)
Předchází-li zdvojené souhlásky přízvučná samohláska, vyslovuje se tato samohláska vždy krátce:
diritto [dyritto] - právo
Zdvojené s má vždy výslovnost neznělou.
Zdvojené q se píše cq, výjimkou je soqquadro (zmatek) a soqquadrare (zpřeházet):
acquistare [akkuista:re] - koupit
U spřežek ch, ci, gh, gi se v písmu zdvojuje jen jejich první složka:
pacchetto [pakketto] - balíček
aggiustare [addZusta:re] - upravit
Ve výslovnosti je třeba pečlivě rozlišovat mezi jednoduchými a zdvojenými soulháskami, poněvadž rozdíl mezi nimi je významotvorný:
caro - drahý carro - vůz
Spřežky
K označení jedné hlásky je v některých případech třeba dvou nebo tří písmen. Jsou to tzv. spřežky (i digrammi, i trigrammi):
ch [k] gl [l‘] gli [L]
ci [tS] gn [J] sci [Si]
gh [g] sc [S]
gi [dZ]
[L], [J] a [S] se mezi dvěma samohláskami vyslovují jako hláska zdvojená.
Gl – na konci slabiky před i se vyslovuje jako měkké [L]:
figli [fiLLi] - synové
Pouze v několika slovech, většinou přejatých, se gl před i vyslovuje jako hlásky dvě [gl]:
glicerina [glitSeri:na] - glycerin
Jako dvě hlásky se gl vyslovuje i před všemi ostatními samohláskami:
globo [glo:bo] - zeměkoule
Gli – označuje měkké l’ před samohláskami:
figlia [fiLLa] - dcera
Gn – označuje hlásku [ň]:
legno [leJo] - dřevo
Sc před e, i a sci před a, o, u se čtou [š]:
scendere [Sendere] - sestoupit
Přízvuk
Na rozdíl od češtiny je přízvuk v italštině nejčastěji na druhé slabice od konce, méně často na třetí nebo první a velmi zřídka na čtvrté slabice od konce slova:
1. na druhé slabice od konce:
momento - okamžik
2. na třetí slabice od konce:
telefono [tele:fono] - telefon
3. na první slabice od konce:
caffe [kaffe] - káva, kavárna
4. na čtvrté slabice od konce:
telefonano [tele:fonano] - telefonují
V mluveném projevu některá jednoslabičná slova ztrácejí vlastní přízvuk a přimykají se buď ke slovům následujícímu nebo předcházejícímu. Připojují-li se k výrazu následujícímu, nazývají se slova předklonná (proklitika). Jsou to členy, zájmenné částice, některé předložky a spojky. V písmu stojí odděleně.
rosso e nero [rosso ene:ro] - červený a černý
Příklonky (enklitika) se spojují se slovy předcházejícími a píší se s nimi dohromady, jsou to zpravidla tvary osobních zájmen.
arrivederci [arrivedertSi] - nashledanou