Citoslovce
Citoslovce vlastní
1. ah!, eh! , ih!,oh!, uh!; ahi!, ehi!, ohi!, uhi!, ohe!
Význam citoslovcí tvořených jednou nebo dvěma samohláskami (h je zde jen grafickým znakem, který se nevyslovuje) závisí většinou na tom, jakou intonací jsou pronášena.
2. Citoslovce tvořená samohláskami a souhláskami mají většinou pevný význam. Vyjadřují:
deh! přání, prosbu
ehm! hrozbu
uhm! nedůvěru, nejistotu
mah! nejistotu
ahime! (aime!) úzkost, lítost, zármutek
ohibo! rozmrzelost, netrpělivost, pochybnost, rozhořčení
puh! bezstarostnost
bah! lhostejnost
urra! povzbuzení, pobídku
diamine! zaklení („k čertu!“, „hrome!“)
Citoslovce nevlastní
Citoslovečnou platnost mohou mít příležitostně i různé slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce) nebo celé vazby.
coraggio! odvahu!
peccato! škoda!
guai! běda!
diavolo! accidenti! k čertu!
bravo! výborně!
zitto! ticho!
(ev)viva! ať žije!
dagli! do něho!
via! pryč!
o mio Dio! ach můj bože!