Přídavnjé jméno
Podle zakončení můžeme rozdělit italská přídavná jména na dvojvýchodná (mají dva tvary – pro mužský a ženský rod) a jednovýchodná (jeden tvar pro oba rody).
un ragazzo biondo un ragazzo elegante
una ragazza bionda una ragazza elegante
Stejně jako v češtině se přídavné jméno shoduje se svým podstatným jménem v rodě a čísle:
La lingua italiana e bella. Italský jazyk je krásný.
Na rozdíl od češtiny stojí v italštině většinou za podstatným jménem:
vino rosso červené víno
Pouze několik přídavných jmen (bello, buono, grande, santo aj.) se častěji dává před podstatné jméno, např.:
un buon amico dobrý přítel
una bella ragazza hezká dívka
una grande sete velká žízeň
Santa Lucia svatá Lucie
Přídavné jméno buono
V postavení před podstatným jménem se chová jako neurčitý člen, např.:
un giorno buon giorno
un appetito buon appetito
uno studente buono studente
una sera buona sera
un’idea buon’idea
Přídavné jméno bello
Stojí-li za podstatným jménem jako přívlastek nebo je v přísudku, má koncovky přídavného jména dvojvýchodného:
M: bello, belli Un posto bello Krásné místo Questi alberi sono belli Tyto stromy jsou krásné
F: bella, belle La lingua italiana e bella. Italská řeč je krásná. Ragazze belle Hezké dívky.
Stojí-li před podstatným jménem, mění koncovky podle toho, jaká hláska následuje:
|
M: |
un bel castello un bello spagnolo un bell‘albero |
bei castelli begli spagnoli begli alberi |
F: |
una bella signora una bell‘italiana |
belle signore belle italiane |
Přídavné jméno santo
V mužském rodě se obyčejně krátí:
San Marco, San Pietro, San Francesco
Ale před S+ souhláskou:
Santo Stefano
V ženském rodě:
Santa Margherita
V obou rodech před samohláskou:
Sant’Antonio, Sant’Anna