Člen
Člen v italštině
Na rozdíl od češtiny existuje v italštině člen – určitý, neurčitý, dělivý, který stojí obvykle u podstatného jména a je ukazatelem jeho rodu a čísla.
Člen neurčitý
Má jen jednotné číslo. Do češtiny se vůbec nepřekládá nebo podle kontextu „jeden“, „nějaký“.
|
Mužský rod |
un libro un uomo uno studente |
Ženský rod |
una mattina un‘arma |
Un se užívá před podstatnými jmény začínajícími souhláskou s výjimkou „nečistého“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskového i a před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.
Uno se klade před podstatnými jmény začínajícími „nečistým“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskovým i.
Una je tvar užívaný před podstatnými jmény začínajícími jakoukoli souhláskou.
Un‘ stojí před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.
Neurčitý člen se klade:
1. před podstatná jména dosud neznámá nebo blíže neurčená, vyskytuje se často po výraze „je to...“
E una bella ragazza. Je to hezké děvče.
2. ve jmenném přísudku a doplňku
La vita e una lotta. Život je boj
3. u substantiv chápaných jako pojem, typ, souhrn charakteristických vlastností
Un cittadino deve obbedire alle leggi. Občan musí poslouchat zákony.
4. u substantiv, u nichž chceme zdůraznit některou jejich vlastnost
Si vedeva un cielo nuvoloso. Bylo vidět zamračené nebe.
Člen určitý
|
|
jednotné č. |
množné č. |
|
Mužský rod |
il padre lo scopo l‘errore |
i padri gli scopi gli errori |
|
Ženský rod |
la madre l‘arma |
le madri le armi |
Il se užívá před podstatnými jmény začínajícími souhláskou, s výjimkou „nečistého“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskového i.
Lo se klade před podstatná jména začínající „nečistým“ s, z, gn, ps, x a i + samohláskou.
L‘ se užívá před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.
La stojí před podstatnými jmény začínajícími souhláskou.
L‘ stojí před podstatnými jmény, která začínají na samohlásku.
Člen určitý se používá:
1. u podstatných jmen již známých ze souvislosti nebo blíže určených:
La signora Clara e italiana. Paní Klára je Italka.
2. u podstatných jmen pojatých všeobecně, jako druh nebo kategorie:
L’uomo e mortale. Člověk je smrtelný.
3. u podstatných jmen označujících jedinečné jevy: il sole slunce, la luna měsíc, la terra země, il mondo svět
4. u abstraktních jmen:
la felicita štěstí, la volonta vůle
5. stojí-li před podstatným jménem přivlastňovací zájmeno:
la mia idea můj nápad
i loro movimenti jejich pohyby
6. před podstatnými jmény označujícími části lidského těla:
Si lava la faccia. Myje si obličej
7. k vyjádření pravidelného opakování:
Il corso ha luogo il lunedi. Kurz se koná každé pondělí.
8. při udávání hodin:
E l’una. Je jedna.
Vynechávání členu
Člen se nepoužívá:
1. u vlastních jmen osob a měst:
Pietro e a Roma. Petr je v Římě
2. v oslovení nebo zvolání:
Buon giorno, dottore. Dobrý den, doktore.
3. v doplňku, jde-li o národnost, zaměstnání, titul apod.:
Giorgio e italiano. Jiří je Ital.
4. v nápisech, názvech apod.:
Ingresso libero. Vstup volný.