Citoslovce

Citoslovce vlastní

1.       ah!, eh! , ih!,oh!, uh!; ahi!, ehi!, ohi!, uhi!, ohe!

                Význam citoslovcí tvořených jednou nebo dvěma samohláskami (h je zde jen grafickým znakem, který se nevyslovuje) závisí většinou na tom, jakou intonací jsou pronášena.

2.       Citoslovce tvořená samohláskami a souhláskami mají většinou pevný význam. Vyjadřují:

deh!                                       přání, prosbu

ehm!                                      hrozbu 

uhm!                                      nedůvěru, nejistotu

mah!                                      nejistotu

ahime! (aime!)                    úzkost, lítost, zármutek

ohibo!                                   rozmrzelost, netrpělivost, pochybnost, rozhořčení

puh!                                       bezstarostnost

bah!                                       lhostejnost

urra!                                      povzbuzení, pobídku

diamine!                                               zaklení („k čertu!“, „hrome!“)

Citoslovce nevlastní

                Citoslovečnou platnost mohou mít příležitostně i různé slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce) nebo celé vazby.

                coraggio!                             odvahu!

                peccato!                                               škoda!

                guai!                                     běda!

                diavolo! accidenti!            k čertu!

                bravo!                                   výborně!

                zitto!                                      ticho!

                (ev)viva!                               ať žije!

                dagli!                                    do něho!

                via!                                        pryč!

                o mio Dio!                            ach můj bože!